e-ovce.net

plky o

astrologii brokolici cepování čínštině dálavách ďasech evangelících filatelii gestech hromotlucích chlastu

indiánech jemnosti kolemjdoucích lapáliích moři novotách ňoumech oceli poezii quasimodech

radosti řízcích samotě šepotu tatarce ťulpasech ukřivděnosti válce wolframu xeroxu yperitu známkách životě

... a čemkoli jiném

Pomalu, ale s čím dál tím větší jistotou, se rozhoupávám k tomu, že začnu přemýšlet o pořízení nějaké domácí němé tváře. Inspiroval mě k tomu následující příběh: Jistý muž z města Liège, které leží ve východní Belgii, nedávno zemřel, a to kvůli morčeti. Pořídil si živého tvora, se kterým by ukrajoval samotu svého života, ale živý tvor před ním nejenže neustále utíkal, ale ve zvlášť vypjatých chvílích jej i hryzal do prstů. Tu morčecí nevděčnost muž už neunesl a oběsil se...

03/08/07 O psaní (do) knih

Jaroslav Rudiš mně byl odjakživa sympatický. Když jsem se dozvěděl, že vlaky a tramvaje má rád pořád stejně a že jeho patka je taktéž stále stejně patkovatá, neodolal jsem, zašel do obecní knihovny a půjčil si jeho knihu. Byl to zážitek. Jakýsi vůl do ní totiž psal propisovací tužkou. Kdyby se projevoval skrz sprosťačinky, budiž. A kdyby třebas byl tak neotřelý, že by do nebohé knihy vepsal pár nezákonných, či ještě lépe protistátních vět, to by byla věc! Ten přízračný On se ale nezmohl na nic jiného, než na »čtenářovy dojmy z četby«. A to už je jistá záruka...

01/08/07 O kázání

Po nějaké době jsem přečetl obsah své Ovce - už jsem tam dlouho nic nepřidal, tak abych se dostal do té správné přispěvatelské ráže. Ale to jsem neměl dělat – nebo vlastně jinak, měl jsem to udělat mnohem dříve. S hrůzou jsem zjistil, že jsem velmi nenápadně, leč o to naléhavěji, začal kázat...

25/05/07 O názorech

Mám známou, která svého psa venčí zásadně pod cedulí »ZÁKAZ VENČENÍ PSŮ«, a to prý proto, že tam ta cedule je, a známého, který podobně zásadně netřídí plastové láhve, protože prý tříděný odpad je dneska móda a dělají to všichni. Moc smyslu mně to celé nedávalo, a to se pak obyčejně ptám. Po dvakrát čtvrthodině oboustranné marnosti jsem se od obou dověděl, že je to »jejich názor«. A bylo. Konec pohovoru. Slovo »názor« bylo vyřčeno s jasným vědomím, že jde o argument nejpádnější a slovo nejkonečnější. ...

22/05/07 O životních snech

Dozajista každý má svůj životní sen. Takovému snu se kráčí vstříc, člověk by pro něj hory přenášel, a celé je to velmi obdivuhodné, protože všichni vědí, že splnění životního snu, to je na dlouhé lokte. Já na to jdu jinak, cestou o nic méně svízelnou, a v jejím průběhu toho lokte krátké také věru mnoho nezastanou...

Sheep happens...

ale velmi nepravidelně, bezcílně a neuspořádaně

Kdyby vás cokoli zajímalo, postrašilo, pohoršilo, a tedy jste se zkrátka chtěli na cokoli zeptat (v což způli nedoufám a způli se toho děsím), pošlete své drahé psaní na adresu tomasbrolik@volny.cz