O názorech

 

Mám známou, která svého psa venčí zásadně pod cedulí »ZÁKAZ VENČENÍ PSŮ«, a to prý proto, že tam ta cedule je; a mám známého, který podobně zásadně netřídí plastové láhve, protože prý tříděný odpad je dneska móda a dělají to všichni. Moc smyslu mně to celé nedávalo, a to se pak obyčejně ptám. Po dvakrát čtvrthodině oboustranné marnosti jsem se od obou dověděl, že je to »jejich názor«. A bylo. Konec pohovoru. Slovo »názor« bylo vyřčeno s jasným vědomím, že jde o argument nejpádnější a slovo nejkonečnější.

    Alespoň jsem si tedy schválně začal všech těch názorů kolem sebe všímat víc než dřív. Od té doby pořádně nespím. Je jich mnohem víc než nás, a navíc se pořád množí. Člověk čeká na tramvaj nebo jede po eskalátoru, nemá nic kloudného co do činění, nevinně a skorem nevědomky si utvoří názor, vypustí ho do okolí a mnoho se o něj už nestará. Názor uteče a zvlčí. Zvlčilých názorů je čím dál tím víc a houfují se v temných místech. Co zamýšlí, to nikdo z nás ještě přesně neví.

    Nicméně celé je to naše vina. Mám takový pocit, že jsme se nechali přesvědčit, jak všichni a do jednoho jsme zajímaví, zábavní a podnětní. A to se potom názor tvoří – jedna radost. Cesta tramvají do práce – pět až šest názorů. Znělka po večerních zprávách – dva názory.

    S vědomím toho všeho je chůze nočním městem zase o něco větší dobrodružství. Za každým rohem, v každém průchodu a z každého okna jich na vás pár civí, v horším případě vyskočí. Jsou to potom horké chvilky – takový jeden podařený, a třeba ještě k tomu zásadní názor, to může být (vím to nejlépe sám od sebe), docela strašidelná věc.

    Chtěl bych svět bezpečnější, a tak jsem před nějakým časem začal šetřit. Ledacos si tak v koutku duše pořád myslím, ale pořádný, poctivý názor mám už jenom na to, čemu se mně zdá, že rozumím. Rozumím máločemu, názorů mám tedy spravedlivě pomálu. Do každé kapsy tak nanejvýš po jednom.

     Až si na mě tedy nějaká podařená partička z názorového podsvětí počká někde v průjezdu, bude mě aspoň těšit vědomí, že si za to můžu jenom vážně trochu.

 

Zpátky k ovci